Den třiapadesátý.
Chicago je třetím nejlidnatějším městem ve Spojených státech, hned po New Yorku a Los Angeles. Jeho metropolitní oblast počtem obyvatel těžce konkuruje celé České republice. Takové Česko v úsporném cestovním balení, řekla bych.
Davy na chodnících teď ale nečekejte. Při procházce po břehu Michiganu kromě americkou angličtinou drze pokřikujících racků potkáte leda několik osamělých běžců a bujarou skupinku ruských turistů. Zbytek populace zřejmě raději zůstává uvnitř mrakodrapů, naskládaný ve vrstvách na sobě jako jednotlivé chody v patrových obědových krabičkách pro důchodce. Anebo tráví volný čas v nekonečných dopravních zácpách.
Jo, doprava, to je kapitola sama o sobě. Amerika je pro většinu z nás ekvivalentem země s absurdním množstvím báječně velkých aut. Jakjinak. Někde jsem dokonce slyšela, že zdejší obyvatelé běžně startují auto už na dvousetmetrovou trasu. Nicméně dle mého bedlivého výzkumu srdce Američanů doopravdy nepatří za volant, ale na koleje. Snad každý druhý člověk, se kterým se setkám, postupně nenápadně zavede řeč na vlaky. Zasvítí mu oči, začne líčit svůj poslední výlet a vyptávat se, jak často železniční dopravu používáme my Evropani. Po podobných rozhovorech se pak mimoděk zabývám otázkou, jestli dobrá polovina Američanů náhodou nevědomky netrpí lehkým autismem.
Ale abych neodbíhala. Vzhledem k tomu, jak atraktivní je v současné době téma imigrace, nemůžu si dovolit nezmínit, že Chicago bylo v posledních dvou stoletích mimořádné koncentrací českých přistěhovalců. Kladenský rodák Antonín Čermák, zde známý spíš jako Tony Cermak, se dokonce stal ve třicátých letech chicagským starostou. A říká se, že v době jeho nástupu do funkce bylo prý Chicago po Praze druhým největším českým městem.
Antonín Čermák se do dějin zapsal rovnou dvakrát a české národní hodnoty u toho náležitě reprezentoval. V prvé řadě s odpovídající věrností a odhodláním hájil liho a pivovarnické zájmy a vehementně se zasazoval o ukončení prohibice. (Mimochodem, ne náhodou je jedna z částí Chicaga dodnes pojmenována podle Plzně.)
A druhým, sice možná stylově švejkovským, ale jinak nešťastným počinem, byl jeho odchod z (nejen) veřejného života. Čermák zemřel po dvou letech ve funkci, když při nezdařeném atentátu v Miami schytal kulku místo tehdejšího prezidenta Roosevelta. Doteď se vedou spory o tom, jak střelec dokázal svou pětirannou zbraň přimět k šesti výstřelům. Kdoví. Nicméně se traduje, že Čermákova poslední slova zněla: I ́m glad it was me and not you, Mr. President.
Ale abychom nekončili tak pochmurně. Jídlo zhojí všechny rány, proto nesmím na závěr pro dokreslení charakteru města zapomenout na slavnou chicagskou pizzu a její věčný lítý boj s newyorskou kolegyní. Zatímco pizza v newyorském stylu si zakládá na svém elegantně tenkém vzezření, chicagská alternativa štíhlou linii příliš neřeší. Spíš naopak. Její těsto může být na krajích vysoké až pět centimetrů a servíruje se v hlubokých kulatých pekáčcích. Prostě takový třešňový želé koláč, akorát tam místo třešní, želé a cukru šoupnete spoustu sýru, rajčatového protlaku a zeleniny. Jednoduchý. Až skoro piece of cake, řeklo by se.