Kristýna Gillíková

Cizinec

5. 05. 2016 18:37:12
Vírou v mé jazykové schopnosti minulý týden silně otřáslo setkání s Američankou žijící v Egyptě. Když mi po třiceti minutách, během kterých líčila svůj život v Africe, konečně došlo, že se tam nevěnuje aerobiku, ale arabštině.

Den sedmasedmdesátý.

Úspěšně jsem odmaturovala před třemi lety. Pak jsem vzala krabičku sirek a s velkou slávou v našem domácím krbu na prach spálila nenáviděnou učebnici angličtiny. Doteď mi někde v zapomenutých zákoutích počítačové paměti leží série fotek, které celou tu toužebně očekávanou událost zdokumentovaly.

Nicméně, i když to tak z úvodu možná nevypadá, angličtina na gymplu mi nikdy nedělala problém. Do hodin jsem chodila připravená, měla ráda oba své učitele, spolužačkám dávala o přestávkách opisovat hotové domácí úkoly, bez větší námahy sbírala známky, ze kterých na konci pololetí obvykle vyšla jednička. A mimo to dennodenně propadala beznaději.

Umírala jsem u každého cvičení, které jsem musela vyplnit, u každé nově načaté kapitoly. Mohly za to učebnice. Všechny, se kterými jsem měla tu čest, mi připadaly zoufale stejné. Family and Friends – Free Time – Traveling – Food – Sports – Education. Když mi štěstěna přála, přidaly se taky Media a Popular Culture. A protože už patřím ke starší gardě, nikdy nesměla chybět nazelenalá kapitola Environment. (Dnes už ji z místa na výsluní vystrnadila módnější Multicultural Society.) Pak jsem postupně k angličtině přibrala ještě francouzštinu s ruštinou a k nim jako bonus dojem, že všichni tvůrci učebnic vycházejí z jedné univerzální, kterou pouze dle potřeby hodí do Google překladače, případně ve fotobance vymění pár křečovitých obrázků.

Je to prostě pořád dokola. V dvouletých intervalech se pravidelně vracíte k detailnímu popisu vaší cesty do školy (keywords: public transportation, commuting) O každých Velikonocích lovíte ve slovníku vrbové proutky (willow rods, to dye eggs, resurrection of Jesus Christ). Marnost nad marnost, máte chuť zakřičet do ztichlé třídy, která zrovna sepisuje další slohovku na téma My Favourite Czech Food (cuisine, dumplings, sirloin). Ta stejná vás čeká příští týden, akorát ve francouzštině.

A kromě hlasitého předčítání článků s minusovou informační hodnotou do zbláznění vyplňujete nepřirozeně napasovaná cvičení na předpřítomný čas, podmiňovací způsob nebo neurčité členy. Všechno to působí strašně uměle. Nepoužitelně. Nereálně. Pokud v testu použijete místo požadovaného slova shy synonymum timid, čeká vás o půl stupně horší známka. Všechno musí zapadat do správné škatulky.

A když se úspěšně doplazíte skoro až k maturitě, dostane se vám výsady debatovat o ožehavých tématech (to jsou ta, na která sice prý neexistuje správná odpověď, ale pokud v internetové diskuzi mírně vybočíte z vyznačených mantinelů, dostanete křiklavou nálepku netolerantního jedince). Máte příležitost alespoň na moment zvednout hlavu od doplňování nepravidelných sloves a sdělit světu svůj kvalifikovaný názor na legalizaci marihuany a jiných drog, potraty nebo sňatky homosexuálů. (abortion, drug abuse, transgender). Silně pochybujete, že se vám kdy naskytne příležitost popovídat si s rodilým mluvčím o rizicích trestu smrti.

Ze střední školy nakonec odcházíte s tím, že sice umíte detailně popsat skleníkový efekt a trendy v ochraně životního prostředí (greenhouse effect, sustainable development), případně vyjmenovat světová města, kterým předchází člen the, ale nikdo vás nikdy nenaučil, jak si říct, kolik naběraček polévky chcete nalít, nebo jak korektně pozdravit úřednici na poště, aby vám nepřibouchla okýnko před nosem. Hello, Hi, Hey, Good Afternoon? Co je nejslušnější?

...

No a pak se po pár letech ocitnete v Americe. Hned po příletu se setkáte se sousedkou, která pracuje jako zdravotnice u hasičů a líčí vám své zážitky s narkomany. Drug abuse, needles. V Starbucks hledáte záchody a zjistíte, že už se nedělí na pánské a dámské, ale podle nové normy jsou všechny transgender. O Velikonocích pozorujete děti pátrající po čokoládových vajíčkách a šokovaným maminkám vysvětlujete, jaké středověké zvyky se dodržují u nás v Česku. Willow rods, to dye eggs. A na oplátku si vyslechnete příběh radikálních křesťanech, kteří vraždili lékaře provádějící interrupce. Abortions. Svým novým přátelům se pokoušíte vysvětlit, jak v Evropě mohou lidé přežívat i bez auta na každého člena rodiny. Commuting, public transportation. A aby toho nebylo málo, potkáte Američana, který se zasněným výrazem v očích vzpomíná na českou kuchyni. Cuisine, dumplings, sirloin.

Nakonec s překvapením zjistíte, že vás všechny ty nešťastné učebnice sice nenaučily rozumět večernímu zpravodajství na CNN nebo plynule konverzovat na jakékoliv téma, ale věnovaly vám poměrně slušnou slovní zásobou, za kterou jste teď náležitě vděční. Oslavujete to pokaždé, když před vámi někdo použije slovní spojení couch potato a vy si gratulujete, že jste v těch Free Time kapitolách aspoň občas dávali pozor. Možná to přeci jen nebyl tak úplně vyhozený čas.

...

Akorát na ten sustainable development pořád ještě čekám. Zatím si ho hýčkám a utěšuju, že jeho čas taky jednou přijde. Slibuju.

Autor: Kristýna Gillíková | karma: 19.15 | přečteno: 1046 ×
Poslední články autora